O mistrech, pastýři a desetibojaři

Vybudovat, ale i udržet firmu, je kumšt. Myslet si, že to lze zvládnout se všemi lidmi, je naivní. Je to podobné jako si myslet, že jakýkoli muž s jakoukoli ženou vytvoří funkční pár. Školení a rozvoj lidí je fajn. Má význam především ve chvíli, kdy se týká těch správných lidí.

Fungující firma je silně výběrová záležitost.

Samo o sobě velmi zajímavé téma jsou osobnosti šéfů, kteří mají moc firmu katalyzovat k růstu nebo pohřbít.

Silní ego machři v takových pozicích jsou jak desetibojaři. Vypadají skvěle, schopně a nenahraditelně. Mají však jeden zásadní problém. Málokdo pod nimi vyroste do pozic mistrů, kteří ovládají skvěle svou práci a táhnou firmu vpřed.

Takoví pastýři v pozicích šefů mohou naopak působit nevýrazně, bezcenně až postradatelně. V tichosti a nenápadně se starají o své lidi. Ne aby se ti cítili apriory dobře, ale aby se zlepšovali ve své práci, zodpovědnosti a samostatnosti až do úrovně mistrů. Na jejichž ramenou leží tíhá celého byznysu. Jsou to pak tito mistři - dělníci všedního dne - kteří tvoří základ prosperity každé firmy.

Pokud potkáte desetibojaře, který má potřebu stále ukazovat, jak je skvělý, můžete tušit, kam se bude ubírat celá firma. To samé platí v případě pastýře.

leadership