Šest z nich chodilo do práce, sedmý zůstával doma, vařil a pečoval o dům a své bratry. Když přišlo šest unavených bratří z práce domů, našli dům v pořádku. Bratr je očekával a měl pro ně navařeno chutné jídlo. Všichni z toho měli radost a bratra chválili.
Jeden z bratří však chtěl být chytřejší než ostatní. Prohlásil sedmého bratra za lenocha, který žije jen z jejich peněz. Měl by také chodit do práce a sám si vydělávat na chleba! A toto zlé slovo zapustilo kořeny i u ostatních. Rozhodli, že i sedmý bratr bude chodit do práce. Jaké však bylo jejich překvapení!
Když přišli večer unavení z práce domů, nevítalo je přívětivé světlo domova jako dřív. Dům byl temný. Stůl nebyl prostřený a jídlo nebylo uvařené. Nikdo je nečekal a nevítal přátelským slovem.
Teprve teď pochopili, jak byli hloupí, když poslali i sedmého bratra do práce. Rozhodli se, že bude opět bývat doma. A ztracené štěstí se k bratřím znovu vrátilo.
Jak důležitý je sedmý bratr pro rodinu, tak důležitá je neděle pro celý týden. Nejde jen o to "valit vpřed".
Přemýšlím nad tím, kdo všechno jsou "sedmí bratři". Doktoři, zdravotní sestry, umělci, duchovní, učitelé, všechny pomáhající profese. Matky (a otcové) na rodičovské dovolené. A spousta dalších. Snad tam zařadíme i mhohé politiky, ne?