? Jaké byly vaše manažerské začátky?
Po vysoké škole jsem pracoval ve středním managementu a během několika let se dostal do toho nejvyššího. Byl jsem výkonný ředitel v několika společnostech, ta největší měla skoro miliardový obrat.
? Proč jste se pustil do interim managementu? Co vás přivedlo do J.I.P.?
Naše námluvy s Jiřím Jemelkou trvaly delší dobu, za svoji kariéru jsem nasbíral velkou řadu zkušeností a přišlo mi fajn je zužitkovat a pomoci dalším firmám.
? Na jaké obory se specializujete? Troufnete si řídit jakoukoliv firmu?
Nejblíže mi je libovolná strojírenská výroba, protože je to obor, který jsem vystudoval, ale ty principy jsou všude obdobné.
? Jak by měli majitelé postupovat, když se jejich firma dostane do problémů?
Většinou majitel operuje v rámci určitého stereotypu a myslí si, že musí jet pouze po vyjetých kolejích. Je dobré si sednout, trochu se oprostit od běžné operativy a říct si, co vlastně chci. Je potřeba být trochu vizionář a mít jasný směr, kam jdu. Pokud ustrneme, firma začíná pomalu ale jistě zanikat. Bez inovací a dalšího rozvoje ztrácí konkurenceschopnost a dostává se pod tlak.
Firmy, které mají vysoký obrat a na něj navázané mzdy, ho musí udržet, pokud vypadnou příjmy, je potřeba dělat razantní kroky, které zpočátku velmi bolí, ale pokud je neuděláte, firma se vám zhroutí jako domeček z karet.
? Jak si získáváte důvěru majitele a zaměstnanců ve firmě?
Není to jednoduché, nikdo vám na první dobrou nevěří, naopak každý se na vás dívá stylem: „No tak ukaž, co umíš.“ Když člověk přijde zvenčí a má zevnitř maximální podklady, většinou velmi rychle ví, co má dělat. Na první výsledky se tak nečeká dlouho a majitel velmi rychle začne věřit v pozitivní průběh.
Se zaměstnanci je to někdy také složité. Když mi bylo 30, řídil jsem firmu, která měla 150 lidí ve výrobě, jako mladého mě absolutně nepřijímali, kvůli tomu, že nemůžu mít ponětí, o čem mluvím. Tak jsem se oblékl do montérek a šel dělat strojařinu s nimi. Velmi rychle mě začali respektovat. Zaměstnancům nemá smysl dávat příkazy bez dalšího, je potřeba jim je zdůvodnit a vysvětlit, pak se nezablokují, ale rádi vám pomohou.
? Stane se, že se s majitelem firmy na některých potřebných změnách neshodnete? Jak pak postupujete?
To je naprosto běžná věc. Opět zde platí, že je nutné vše trpělivě vysvětlovat. Člověk se někdy pohádá, pak je potřeba nechat druhou stranu vychladnout a zkusit to znovu. Většina majitelů jsou pragmatičtí a po úvodním rozčarování velmi často uznají, že tudy cesta nevede a je potřeba věci začít dělat jinak.
? Co vám na vaší práci přináší největší radost?
Nejvíc mě těší, když posouvám lidi. Když se mi podaří je naučit dělat věci jinak a lépe, vychovat si je, aby fungovali na dosud nepoznaném levelu. Dělá mi ohromnou radost sledovat ten posun. A samozřejmě když se mi povede firmě pomoci, má to blahodárný efekt nejen na majitele, ale i na všechny zaměstnance, taková práce je naplňující.
? Dokáže vás ještě něco překvapit nebo zvednout ze židle?
Štve mě, když lidé nemají chuť do práce. Někdy je to vinou vlastníka firmy a dá se to snadno napravit, ale někdy je to prostě v nich. Všechno ostatní lze vyřešit, ale s tímto toho nelze moc dělat.
? Na které období ze své kariéry rád vzpomínáte?
V 90. letech jsem trávil dva dny v týdnu na Ministerstvu průmyslu a obchodu, rozdělovali jsme podniky, řešili úvěry, revokovali usnesení vlády, to bylo hodně zajímavé období.
? Jak se od své náročné práce nejraději odreagujete?
Jednoznačně sportem. V sobotu se ráno seberu, vyjedu na kole a vrátím se až večer. Jezdíme s partou na horském kole po lesích. V zimě rád lyžuji.