Já ano, a taky jsem to docela slušně odnesl. Tenhle příběh je už hodně let starý, přesto si na něj čas od času vzpomenu. 👇
To jsme byli ještě maličká firma a já makal od nevidím do nevidím. Neměl jsem ještě kvalitní lidi a bylo toho prostě moc. Měl jsem na starosti strojírenskou firmu, ve které majitel vůbec nezvládal komunikaci s lidmi.
Tvrdil mi, že absolutně nespolupracují a v zásadě s nimi není žádná řeč. První, co mě tenkrát napadlo, bylo svolat je všechny do jídelny a otevřeně to s nimi probrat.
Když jsem tam vstoupil, čekalo na mě šest desítek naprosto rozohněných chlapů. Chtěl jsem rozvést diskusi, ale dopadlo to spíše tak, že do mě pustili naprosto všechno, co se v nich za ty roky hromadilo. 🤬 A servítky si rozhodně nebrali, spíš naopak. Tolik brutálních nadávek jsem neslyšel za celý život.
Nebudu ze sebe dělat superhrdinu. Tenkrát jsem ještě neměl tolik zkušeností, takže jsem utrpěl psychický šok, a nakonec z toho i onemocněl.
Zajímavé na tom ale bylo, že po našem „rozhovoru“ ti lidé najednou začali dělat to, co je potřeba. Po čase mi řekli, že to bylo poprvé, kdy za nimi někdo přišel a z očí do očí si s nimi otevřeně promluvil.
Tohle pro mě byla asi ta největší lekce komunikace. Nikdy na ni nezapomenu. ✅